Příčiny diabetu

U diabetu 2. stupně je těžké říci, nakolik je dědičný. Přesto zde souvislost se zdravotním stavem rodičů existuje: pokud jeden či dokonce oba trpí cukrovkou, je vysoce pravděpodobné, že i jejich dítě bude v pozdějším věku touto chorobou postiženo (podle některých zdrojů jde v případě obou rodičů až o 75procentní pravděpodobnost). Příznivou zprávou však je, že zdravou životosprávou lze vzniku diabetu 2. typu zabránit nebo jej alespoň o řadu let oddálit. Lidé potenciálně ohrožení diabetem by se proto měli snažit udržet si normální tělesnou hmotnost (kombinací tělesné aktivity a racionálního stravování spojeného s omezením jednoduchých cukrů a tuků).

Při nadváze či obezitě se totiž naše buňky stávají odolnými vůči inzulinu a vzniká takzvaná inzulinová rezistence. Aby pak hladina cukru v krvi zůstala v normálním rozmezí 3,5 až 6 mmol/l, musí slinivka břišní zvýšit produkci inzulinu. Pokud zároveň dochází k poruše časné fáze sekrece inzulinu, může se u člověka s nadváhou projevit diabetes, který by se při normální hmotnosti objevil v mnohem vyšším věku nebo vůbec. Nejde ovšem jen o obezitu, příčinou diabetu 2. typu bývá celkové nedodržování zdravé životosprávy (dlouhodobý velký stres, nepravidelné stravování, nedostatek relaxace atd.).

U diabetiků 2. typu by mnohdy na zvládnutí nemoci stačila dieta, pokud by snížili svoji tělesnou hmotnost. Obezitou totiž zbytečně vyčerpávají slinivku, která tím pádem postupně snižuje produkci inzulinu. Nakonec je třeba nemocného člověka léčit pomocí PAD (léky – perorálními antidiabetiky), agonisty GLP-1 nebo inzulinem.

Redukovat tělesnou hmotnost lze omezením příjmu energie (zdravější stravování) nebo naopak zvýšením jejího výdeje (pohybové aktivity), nejlépe pak kombinací obou způsobů. Výhodou pohybu je fakt, že vám začne přibývat svalová hmota, a čím jí budete mít více, tím více energie budete potřebovat i v klidu (mluví se o vyšším bazálním metabolismu), což vám opět usnadní hubnutí. Při pohybových aktivitách se navíc spaluje cukr, takže jeho hladina v krvi klesá.

Metabolický syndrom

Metabolickým syndromem nazýváme skupinu příznaků

  • vyšší hladina inzulinu v krvi
  • vyšší hodnoty cholesterolu
  • triacylglycerolů a kyseliny močové
  • hypertenze a obezita

které způsobují řadu civilizačních nemocí: například vysoký krevní tlak, diabetes mellitus 2. typu či ischemickou chorobu srdeční. Tři čtvrtiny diabetiků umírají na jeden z projevů metabolického syndromu – infarkt myokardu či cévní mozkovou příhodu (mrtvici). Zatímco u běžné populace ohrožuje infarkt myokardu častěji muže (třikrát vyšší riziko), u diabetiků není z tohoto hlediska mezi oběma pohlavími žádný rozdíl (naopak jsou o něco málo více ohroženy ženy).

Metabolický syndrom charakterizuje 5 základních příznaků:

  1. hyperinzulinémie
  2. nadváha
  3. hypertenze
  4. hyperlipidemie
  5. hyperurikemie (zvýšená hladina kyseliny močové).

Zjednodušeně lze říci, že jde o soubor onemocnění souvisejících s nadváhou, zejména s ukládáním tuku v dutině břišní). Neobjevují se najednou, ale v průběhu mnoha let – třeba i dekád – tak, jak daný člověk postupně tloustne.

Metabolický syndrom ohrožuje zhruba třetinu lidí. Podle jedné z teorií postihuje ty, kteří byli v minulosti díky své genetické výbavě odolnější vůči hladomorům, protože energii z jídla snadněji ukládali do tukových zásob. V dnešní době se ale tato schopnost obrací proti nim, protože vede k rozvoji metabolického syndromu.

Metabolický syndrom často začíná již v relativně nízkém věku mírně zvýšenými hodnotami cholesterolu, triacylglycerolů, kyseliny močové, glukózy atd. Jde o důsledek nerovnováhy mezi energií vydávanou (v podobě fyzické zátěže) a přijímanou (jídlo), jinými slovy je výsledkem přejídání. Mladý člověk se většinou nezabývá několika kilogramy nadváhy, protože se mu už podařilo několikrát rychle shodit. Ve vyšším věku se však najednou ukáže, že zbavit se nadbytečných kil není tak snadné a že naopak „přibývají samy od sebe“.

Přibírat je totiž celkem snadné. Například 100 gramů mléčné čokolády představuje zhruba 500 kcal, které se v našem těle z větší části uloží ve formě tuku. Sníme-li tedy denně 50 gramů čokolády, přijmeme 250 kcal – za 1 rok tak naše tělo může uložit neuvěřitelných 10 kilogramů tuku. I tato fakta je třeba brát v úvahu při prevenci metabolického syndromu, která spočívá ve zvýšení pohybové aktivity a naopak ve snížení příjmu energie ze stravy.

Pro orientaci, zda se tento problém týká i vás, si zkuste vypočítat svůj index tělesné hmotnosti (body mass index; BMI): jeho rovnice je hmotnost (v kg) / výška (v m2). Pokud například vážíte 70 kilogramů a měříte 177 centimentrů, je váš BMI 22,9. Ohrožený metabolickým syndromem je člověk s BMI 25 a vyšší. Zvýšené riziko hrozí také ženám s obvodem pasu nad 80 centimetrů a mužům s pasem nad 94 centimetrů .Pokud dosahujete těchto hodnot, měli byste se poradit se svým praktickým lékařem.

Místo pro vaši reklamu

postavy2