Základy fyziologie pohybu

Při fyzické námaze potřebují kosterní svaly více okysličené krve a rychlejší odstraňování odpadních zplodin metabolismu. To se děje jednak prostřednictvím růstu tepové frekvence a množství krve vypuzené jedním stahem srdce, jednak roztažením krevních cév ve svalech (tím pádem do nich proudí více krve).

S rostoucí intenzitou zátěže stoupá srdeční tepová frekvence až na takzvanou maximální (poté už další námaha nemá na tepovou frekvenci vliv), která se s přibývajícím věkem snižuje a nelze ji ovlivnit tréninkem (orientačně se vypočítává jako 220 minus věk). Tréninkem naproti tomu lze pozitivně ovlivnit množství krve přečerpané při jednom stahu srdeční svaloviny. Sportovci proto často mají hypertrofované srdce, které vypuzuje do krevního řečiště více okysličené krve a v klidu mu stačí menší počet tepů za minutu.

„Horní“ (systolický) tlak u zdravého člověka při cvičení stoupá, protože srdce musí vypudit více krve při každé kontrakci, a „dolní“ (diastolický) se nemění nebo mírně klesá (díky rozšíření malých cév ve svalech a kůži). Ovšem u člověka s vysokým krevním tlakem systolický tlak stoupá podstatně razantněji a dokonce se zvyšuje i tlak diastolický, což má za následek nežádoucí zdravotní následky. Lidé s hraničním či mírně zvýšeným krevním tlakem by proto měli dodržovat opatření pomáhající tento tlak snížit

  • nekouřit
  • nesolit
  • nepít alkohol
  • snížit hmotnost
  • pravidelně cvičit

Je-li krevní tlak hodně vysoký i v klidu, měl by praktický lékař před zahájením pravidelného tréninku nastavit vhodnou léčbu pomocí léků. U silového tréninku navíc diastolický tlak stoupá daleko podstatněji než u vytrvalostních sportů (běh, plavání, jízda na kole apod.) – těm by proto lidé s vysokým krevním tlakem měli dávat přednost. Silový trénink sice mohou podstoupit rovněž, je ale třeba poradit se s lékařem a posilovat s nízkými zátěžemi při více opakováních.

Při rostoucí zátěži také dýcháme rychleji a hlouběji, čímž zajišťujeme svalům větší přísun kyslíku (tento mechanismus lze vhodně ovlivnit tréninkem).

Díky všem těmto změnám dostávají kosterní svaly dostatek kyslíku a buňky vytvářejí relativně hodně energeticky bohaté sloučeniny ATP (jde o získávání energie za přítomnosti kyslíku). Pokud však svaly nemají kyslíku dost, aktivuje se další, na kyslíku nezávislý systém získávání energie (takzvaný anaerobní), kdy organismus získává daleko méně ATP (navíc se krev rychle „okyselí“, takže nastupuje únava).

Nejvhodnější je zkombinovat vytrvalostní sporty se silovým tréninkem (zlepšuje se tak kardiovaskulární zdatnost a zvyšuje objem svalů) – předchází se tím mnoha civilizačním onemocněním.

Pohyb a diabetes

Nejvýznamnější aktivitou v prevenci diabetu je podle jedné renomované studie intenzivní chůze a omezení sledování televize. U diabetu 2. typu je pak pohyb v kombinaci s dietou nezbytným předpokladem úspěšné léčby. Ovšem pravidelně cvičit by měl i člověk s diabetem 1. typu.

Fyzická aktivita má totiž řadu pozitivních efektů: příznivě ovlivňuje krevní srážlivost, hladinu krevních tuků a kostní metabolismus, zlepšuje využití glukózy, vede k poklesu krevního tlaku a hladiny inzulinu, napomáhá spalování tukové tkáně, snižuje chuť na tučná jídla, má vliv na naši tělesnou (posílení svalů, zlepšení pružnosti) i psychickou (potlačení úzkosti a depresí) zdatnost. A co je velmi důležité: pohyb snižuje výskyt mozkových příhod, infarktu myokardu a některých nádorů. Fyzická aktivita u lidí s diabetem s sebou sice nese určitá rizika, ani komplikace ovšem nemusí být důvodem k jejímu zrušení. (to ale neznamená, že je nemusíte probrat s dietologem).

Stejně jako zdravým jedincům i diabetikům odborníci doporučují, aby cvičení začínalo aerobní aktivitou (například pěti až desetiminutovou chůzí či odpočinkovou jízdou na kole), jejíž součástí by mělo být protažení svalů využívaných při vybraném sportu. Tím se svaly, srdce a plíce připraví na následující vzrůstající intenzitu zátěže. Vhodné je aerobní cvičení třikrát až šestkrát týdně půl až tři čtvrtě hodiny tak, aby tepová frekvence dosahovala 60 až 90 procent maximální zátěže (tu vypočteme jako 220 minus věk). Mezi doporučované formy pohybu patří

  • turistika
  • chůze
  • nordic walking
  • kondiční aerobní cvičení
  • jízda na kole
  • plavání
  • bruslení
  • lyžování
  • tanec.

Na konci pohybové aktivity je třeba nechat si čas na pěti až desetiminutové zklidnění, aby se tepová frekvence dostala na úroveň před jeho začátkem.

Při cvičení nezapomínejte doplňovat tekutiny: před ním vypijte 400 až 600 mililitrů a během něj 150 mililitrů každých 15 minut. Především je ovšem třeba cvičit pravidelně, přičemž není nezbytná nadměrná námaha – příznivý účinek má i pravidelná chůze. Cvičení přizpůsobte své fyzické zdatnosti a individuálním potřebám, noste při něm vhodnou obuv, která vás nebude tlačit, a tím pádem nezpůsobí puchýře či oděrky.

Diabetik neléčený inzulinem by měl vědět, že cvičení obvykle nevyvolává hypoglykémii, proto není nutné zajišťovat organismu sacharidy navíc. Pokud máte sklony k hypoglykémii při cvičení nebo po něm, poraďte se s lékařem o snížení dávek léků, stejně tak byste s ním měli před samotným zahájením pravidelného konzultovat, jaká je pro vás bezpečná zátěž.

Je-li vaším cílem zhubnout, zkombinujte pohyb s redukční dietou.

Diabetici léčení inzulinem by měli cvičit asi hodinu po jídle a vyhnout se velké námaze v době maximálního působení inzulinu (a vůbec necvičit při glykémii nad 16 mmol/l, anebo 14 mmol/l, jsou-li v moči ketolátky). Musí monitorovat glykémii před, během i po cvičení (po několika hodinách) a snížit před ním (případě i po něm) obvyklou dávku inzulínu o čtvrtinu až polovinu. Během cvičení je třeba každou hodinu sníst navíc 10 až 40 gramů sacharidů (například v sušenkách či sladkých nápojích), při glykémii pod 7 mmol/l ještě 20 až 40 gramů před cvičením. Inzulin si aplikujte do místa, které nebudete posilovat, nejlépe do břicha.

Pohyb s diabetem

U diabetu 2. typu je fyzická aktivita v kombinaci s dietou stejně důležitá, jako léčba pomocí léků. Člověk s tímto onemocněním však bohužel mnohdy raději bere více léků, než aby přistoupil na zvýšení tělesné zátěže. Pravidelný pohyb přitom v našem mozku uvolňuje endorfiny (hormony navozující dobrou náladu), zvyšuje HDL (ten hodný) cholesterol, snižuje krevní tlak a podporuje redukci hmotnosti. Může dokonce zcela zabránit podávání inzulinu, popřípadě oddálit zahájení jeho aplikace.

Stejně jako zdravým jedincům i diabetikům odborníci doporučují, aby cvičení začínalo aerobní aktivitou (například pěti až desetiminutovou chůzí či odpočinkovou jízdou na kole), jejíž součástí by mělo být protažení svalových skupin využívaných při vybraném sportu. Tím se svaly, srdce a plíce připraví na následující vzrůstající intenzitu zátěže. Na konci cvičení by mělo dojít k pěti až desetiminutovému zklidnění, aby se tepová frekvence dostala na úroveň před jeho začátkem.

Především je ovšem třeba cvičit pravidelně, přičemž není nezbytná nadměrná námaha - příznivý účinek má i pravidelná chůze. Při cvičení nezapomínejte doplňovat tekutiny: před ním vypijte 400 až 600 mililitrů a během něj 150 mililitrů každých 15 minut. Cvičení přizpůsobte své fyzické zdatnosti a individuálním potřebám, noste při něm vhodnou obuv a okamžitě ošetřete i minimální poranění nohou.
Fyzická aktivita u lidí s diabetem s sebou nese určitá rizika, ani komplikace ovšem nemusí být důvodem k jejímu ukončení (to ale neznamená, že je nemusíte probrat s dietologem).

Místo pro vaši reklamu

postavy2