Diabetické dítě ve škole či školce

Diabetické dítě touží po tom, aby jej spolužáci brali jako sobě rovného a nebylo handicapováno svou nemocí. Zároveň se ovšem může ocitnout v ohrožení života, pokud nedodržuje léčbu a doporučená opatření. Lze tyto dva požadavky skloubit? Odpověď zní ano.

Většina dětí si aplikuje inzulínovou injekci ráno před snídaní, v poledne před obědem, večer před večeří a před spaním. Dnes již všechny diabetické děti vlastní inzulinová pera, která vše usnadňují – většina z nich nepotřebuje asistenci dospělého už v devíti či deseti letech věku.
Důležité je, aby dítě mělo ve škole svoje klidné místo, aby jej při tom spolužáci nerušili. Je potupné, když si musí píchat inzulin na WC, učitelé by mu to proto měli umožnit například v kabinetě či ve sborovně. Klidné místo potřebuje dítě i pro měření glykémie glukometrem před samotnou aplikací inzulinu.
Větším problémem je ovšem správné odměření inzulínové dávky. Dávka o málo větší či menší může způsobit v lidském organismu velké škody. Fakt, že si osmileté dítě dokáže samo píchnout inzulin, neznamená, že zároveň může nést zodpovědnost za to, zda použije právě dvě a ne tři jednotky. Dávku inzulínu by měl zkontrolovat třídní učitel, jinak by rodiče museli denně jezdit do školy píchat dítěti polední injekci, což není příliš praktické.

Po injekci inzulinu se dítě potřebuje brzy najíst. Je-li ve školní jídelně fronta, mělo by přednostně dostat oběd, jinak by u něj mohlo dojít k náhlému poklesu hladiny krevního cukru – hypoglykémii. Je třeba také myslet na to, že ve dnech odpoledního vyučování by nemuselo stihnout píchnout si v polední pauze inzulin a ještě se najíst. Proto by mělo obědvat pravidelně v určitý čas, i když si tím o pár minut zkrátí vyučování.

Diabetické dítě má jíst v zásadě šestkrát denně v pravidelných intervalech, občas je povoleno i něco sladkého. Ve školní jídelně se sice diabetická dieta nevaří, to však nemusí být větší problém: dítě může v současnosti jíst prakticky vše, spolu s ostatními. Je ovšem nutné regulovat množství jídla: starší děti to už zvládnou samy, u mladších se rodiče mohou domluvit s kuchařkami. Místo sladkého oběda může například dostat dvojitou porci polévky a chleba navíc. Sladký oběd lze také nahradit studeným pokrmem (sendvičem apod.), teplé jídlo bude pak dítě mít k večeři.
Diabetické dítě by nemělo v žádném případě být osvobozeno z tělocviku – sportovat má stejně jako ostatní. Rodiče by však měli dopředu vědět, jak bude příslušná hodina tělesné výchovy náročná a podle toho upravit už ranní dávku inzulínu. Fyzická zátěž, stejně jako vynechané jídlo, totiž vedou k poklesu hladiny krevního cukru, a následně k hypoglykémii.

Hypoglykémii na sobě většina dětí dobře pozná, projevuje se slabostí, studeným potem, třesem rukou, bušením srdce a u některých i dravým hladem. Hypoglykémii by se ovšem měli naučit rozpoznávat i dospělí, kteří jsou s dítětem ve styku. Může se totiž projevit navenek neobvyklým chováním – bezdůvodným smíchem či pláčem, agresivitou, v krajním případě až bezvědomím s křečemi (tyto stavy jsou však dnes již naštěstí vzácné). Při hypoglykémii se dítě musí zklidnit a rychle vypít sladký nápoj (limonádu, džus, případně neředěný sirup), v mírnějším případě se stačí najíst. V těžkém stavu s poruchou vědomí by ovšem dítě mohlo nápoj či jídlo vdechnout, nutné je tedy neprodleně volat lékaře. Lékaři, který přijede, musí rodiče každopádně ihned sdělit, že jejich dítě trpí diabetem mellitem a právě prožívá stav hypoglykémie.