Diabetes a pohyb
U diabetu mellitu 2. typu, kterým trpí většina diabetiků, se doporučuje změna životního stylu a dlouhodobé snížení tělesné hmotnosti na optimální úroveň. Toho lze dosáhnou především úpravou jídelníčku (nejlépe po konzultaci s dietologem) a samozřejmě přiměřenou pohybovou aktivitou.
Diabetici nejsou při pohybových aktivitách nikterak výrazněji omezeni, musejí být pouze přiměřené jejich fyzickému stavu a tělesné konstituci. Proto byste měli zvolený sport či jinou aktivitu konzultovat s lékařem – specialistou. Je také nutné dodržovat určité zásady.
Především je třeba vědět, že tělesná aktivita navozuje stejné symptomy jako nízká hladina cukru v krvi (zvýšení tepové frekvence či pocení) a že se musíte naučit tyto stavy rozlišovat.
Pokud cvičíte ve fitcentru, informujte přítomného instruktora, že trpíte diabetem. Naopak při individuálních aktivitách (například když běháte v lese) si vezměte do kapsy mobil, abyste si v případě nenadálých potíží mohli zavolat pomoc. Důležitý je také dostatečný příjem tekutin: pijte ještě dříve, než pocítíte žízeň. Doporučuje se přibližně půl litru tekutiny půl hodiny až hodinu před cvičením a asi čtvrt litru každých 15 minut během něj. A pokud si před cvičením naměříte zvýšenou hladinu glukózy nebo přítomnost ketolátek v moči, odložte jej na jindy.
Při aerobních aktivitách (běh na lyžích, cyklistika apod.) byste měli regulovat intenzitu zátěže pomocí takzvaného „talk testu“ – pohyb vám nesmí bránit v hovoru s ostatními a způsobovat zajíkání. Jistá omezení v pohybu existují pro diabetiky s retinopatií (onemocnění sítnice oka) - nevhodné posilování totiž může vést ke zvýšení nitroočního tlaku, což zvyšuje riziko poškození oční sliznice.
Lidé trpící diabetem 1. typu by měli svůj záměr začít sportovat vždy konzultovat s ošetřujícím lékařem (a také se na něj obracet při jakýchkoliv komplikacích). Před zahájením cvičení, během něj a po jeho ukončení si musí pečlivě měřit hladinu cukru v krvi. Výhodou pravidelného pohybu je ovšem fakt, že zvyšuje citlivost tkání vůči inzulínu – aktivní diabetici si mnohdy mohou – samozřejmě pod dohledem lékaře – snížit dávky tohoto hormonu.
Nejjednodušší pohybem je chůze
Diabetici by měli – nejlépe každodenně – alespoň 30 minut věnovat fyzické aktivitě mírné intenzity (nemusí najednou, stačí deset až patnáct minut dvakrát či třikrát během jednoho dne, což zvládne každý). Velmi přínosné jsou i zdánlivě banální, ale z hlediska dlouhodobého energetického výdeje významné změny v „běžném životě“: když místo výtahu či eskalátoru používáte schody, vystoupíte při cestě do práce o stanici dříve, apod. Už jen zařazení 20 až 30 minut chůze denně do denního rozvrhu snižuje riziko vzniku srdeční či mozkové příhody, rozvoje cukrovky a předčasného úmrtí.
Pokud pravidelně necvičíte a nevykonáváte žádnou fyzickou aktivitu, bude pro vás jakékoli navýšení aktivity – po konzultaci s ošetřujícím lékařem – znamenat změnu k lepšímu. Je ovšem na místě určitá míra opatrnosti – vaše tělo si musí na zátěž postupně zvyknout. Jednoduše řečeno: pokud to s intenzitou i délkou cvičení zpočátku přeženete, uděláte více škody než užitku.Během prvního týdne se zkuste procházet volným krokem zhruba 45 minut denně (popřípadě ve třech 15minutových intervalech). Pokud by vám tato zátěž připadala vysoká, zkraťte procházku na 30 minut (nebo třikrát deset minut). Budete-li se přesto následující den cítit unaveni, procházejte se v prvním týdnu třeba jen obden. V následujícím či některém z dalších týdnů se pak pokuste dosáhnout každodenní 45minutové volné procházky. Jste-li už schopni procházet se denně bez pocitu únavy, je na místě začít zátěž cíleně zvyšovat. Každou procházku začněte pětiminutovou pozvolnou chůzí, aby se organismus zahřál a připravil na pohyb, udělejte několik protahovacích cviků. Poté chůzi zrychlete natolik, abyste alespoň na pět minut dosáhli 60 procent maximální tepové frekvence. Pak zvolněte a dalších pět minut se při pomalejší chůzi uvolněte. V tomto základním schématu procházek postupně prodlužujte interval svižné chůze až na 30 minut. Za několik týdnů budete schopni přejít ke středním hodnotám optimální tepové zóny (ohraničuje se 60 až 90 procenty maximální tepové frekvence) a později se můžete pokusit o přechod k její horní hranici.
Místo pro vaši reklamu
