Principy léčby inzulinem
Aby organismus ani na chvíli netrpěl nedostatkem inzulinu, je třeba jej aplikovat několikrát denně podle předem určených schémat (takzvaných inzulinových režimů). U všech jde o to, aby se tělo vyrovnalo s přísunem glukózy po jídlech a byla zajištěna takzvaná bazální potřeba inzulinu po celých 24 hodin, zejména v noci.
Nejobvyklejším způsobem aplikace inzulinu je injekce do podkoží. Vstřebává se pak různě rychle a různě dlouho podle typu přípravku – jejich vhodnou kombinací lze udržovat potřebnou hladinu inzulinu přes rozdíly způsobené denní dobou (den/noc), jídlem (nalačno/po jídle) i aktuálním stavem organismu (fyzická námaha/odpočinek).
Standardní inzulínový režim kopíruje fyziologické pochody zdravého organismu. Vychází z faktu, že během noci je hladina inzulinu relativně nízká, poté se mírně zvýší v brzkých hodinách a především pak po jídle. Základní inzulinový režim spočívá v podání 3 dávek krátkodobě působícího inzulinu před jídly a jedné dlouhodobě působící dávky před spaním. U většiny diabetiků to postačuje k udržení jejich nemoci pod kontrolou.
Monitorování glykémie
Každodenní kontrolou hladiny krevního cukru (glykémie) si diabetik může zkontrolovat úspěšnost léčby: čím častěji si ji měří, tím lépe. Optimální frekvenci měření ovšem většina nemocných nedodržuje, proto odborníci vyvinuli – pro případy stabilního průběhu nemoci – jednodušší schéma:
- jeden den v týdnu čtyřbodové měření (třikrát před hlavními jídly a jednou před spaním)
- jeden den v týdnu osmibodové měření (čtyřbodové plus třikrát 1,5 hodiny po hlavním jídle plus jednou o druhé hodině ranní)
- v ostatních dnech alespoň jedenkrát denně (dobu měření je ovšem třeba měnit)
Toto kompromisní řešení (pokud hodnoty glykémie kolísají či stoupají, je třeba měřit častěji) většinou diabetika upozorní na stoupající hladinu krevního cukru a umožňuje mu včas reagovat, ale neplatí to ve všech případech. Ideální proto je každodenní sedmibodové měření či alespoň čtyřbodové s občasným změřením glykémie v noci. Zaznamenané hodnoty by měl diabetik konzultovat s diabetologem při pravidelné kontrole, jinak mu lékař není schopen poradit s případnými úpravami dávek inzulinu.
Kontrola úspěšnosti léčby
Účelem léčby diabetu je takzvaná ideální kompenzace choroby, kdy je třeba dosáhnout 3 cílů:
- normálních či jim blízkých hodnot glykémie
- minimálního výskytu nebezpečně nízkých hladin krevního cukru (hypoglykémie) a úplné absence hyperglykémií s ketoacidózou
- uspokojivé hladiny takzvaného glykovaného hemoglobinu (HbA1c). Diabetikovi lze tímto způsobem zajistit plnohodnotný život, samozřejmě za cenu určitých sebeomezení daných režimovými opatřeními.
Hodnota glykovaného hemoglobinu (přesněji části této molekuly) vypovídá o stupni kompenzace cukrovky za posledních osm až deset týdnů. Zjišťuje se z vyšetření krve při kontrole u diabetologa a udává, kolik glukózy se na tuto molekulu váže (tedy z kolika procent je glykována). Z toho se odvozuje stupeň navázání glukózy na ostatní tkáně, a tím i riziko jejich možného poškození diabetem.
Díky moderním metodám kontroly lze měřit ketolátky (produkty rozpadu tuků) nejen v moči, ale i v krvi (speciální glukometry je detekují v kapilární krvi). Je to třeba udělat v případě vyšší hladiny glykémie (nad 15 mmol/l), zejména tehdy, pokud je doprovází zažívací obtíže.
Samozřejmostí je také pravidelná (alespoň jednou ročně) kontrola specifických komplikací diabetu (oční pozadí či funkce ledvin s výskytem mikroalbuminurie).
Další články...
Místo pro vaši reklamu
