Jak vzniká obezita

Obezita vzniká porušením energetické rovnováhy. Je to velice jednoduché: představte si misky vah, na jedné je příjem energie a na té druhé její výdej. Pokud misky nejsou zatíženy rovnoměrně, začnete buď hubnout, anebo naopak přibírat, přičemž v dnešní době je obvyklejší druhá varianta. Vezměte si poměrně běžné „mlsání“ čokolády. Všichni ji považujeme za pochoutku a jíme jí, aniž bychom ji započítávali do energetického příjmu. Jenže 100 gramů běžné mléčné čokolády obsahuje zhruba 500 kcal. Pokud tedy sníme denně 50 gramů čokolády (což není u obézních lidí neobvyklé), přijmeme 250 kcal, které se uloží ve formě tuku. Za 30 dní jde o 7500 kcal, což představuje 833 gramů tuku, za jeden rok to představuje 10 kilogramů tuku. Stát se obézním je tedy skutečně snadné.

O obezitě mluvíme v případě, že množství tukové tkáně v organismu přesahuje stanovenou normu. Za normální hodnoty považujeme 20 až 30 procent tukové tkáně z celkové tělesné hmotnosti u ženy a 15 až 20 procent u muže. Jiná definice obezity – podle Světové zdravotnické organizace – odvozuje obezitu od indexu tělesné hmotnosti/body mass indexu (BMI). Jeho velikost určíme výpočtem podle vzorce: BMI =  hmotnost (kg) / výška2 (uvedená v metrech). Za obézního je pak považován každý člověk s BMI vyšším než 30. Na vznik obezity má vliv celá řada faktorů (genetické, hormonální, metabolické, psychologické, vlivy zevního prostředí).

Co se týká genetiky, v dobách nedostatku potravy a tekutin si náš organismus vytvořil velmi efektivní systém využívání a skladování energie, minerálních látek a vody. V době nadbytku potravin ale tento mechanismus ztratil svůj význam a naopak zvyšuje riziko rozvoje obezity a cukrovky 2. typu. Na druhou stranu je nutné zdůraznit, že hlavním viníkem současné epidemie obezity nejsou geny, ale výrazná změna životního stylu během několika málo desítek let. Jde o to, že u člověka s vysokým genetickým rizikem rozvoje obezity, záleží na jeho způsobu života, zda se tyto geny plně projeví. Při sedavém zaměstnání a konzumaci nevhodné stravy tomu spíše tak bude, naopak dostatečným pohyb a racionální nízkoenergetickou stravu je obvykle potlačí. Prakticky to znamená, že pokud vaše rodiče a prarodiče měli s nadváhou či obezitou problémy, nemusíte být zákonitě také obézní, ale můžete svým chováním svoji hmotnost výrazně ovlivnit.

Velmi malou část případů obezity způsobují endokrinologické poruchy. Jedná se především o poruchu funkce štítné žlázy, nadměrnou produkci stresového hormonu kortizolu či dlouhodobou léčbu kortikosteroidy. Tato onemocnění mají většinou charakteristické projevy, proto jejich diagnostika obvykle nečiní obtíže. Léčba dané endokrinologické poruchy pak zahrnuje i režimová opatřeními vedoucí ke snížení hmotnosti. U některých lidí mohou za obezitu psychosociální faktory. Pokud řešíte depresi, beznaděj, zlost, stres či nudu přejídáním, protože vám jídlo přináší pocit uspokojení, pochopitelně začnete mít dříve či později potíže s nadváhou a později i obezitou. V těchto případech je namístě pomoc odborníka. Mějte na paměti, že vzniku nesprávných jídelních zvyklostí napomáhají rodinné a společenské vlivy (svátky, oslavy, recepce) a výchovné metody (například dostává-li dítě jídlo jako odměnu).

Obézní jsou mnohem více ohroženi různými zdravotními komplikacemi než lidé s normální hmotností. Abyste zdravotní rizika omezili, nemusíte nutně dosáhnout své ideální hmotnosti, podstatný význam má už snížení váhy o 10 procent. Další dobrou zprávou je skutečnost, že téměř každý z nás má možnost svým chováním ovlivnit, na jaké číslovce se ručička na váze zastaví.